S.O.S.
Nikdo z nás není nikdy zcela v bezpečí. Nemusíte se věnovat adrenalinovým sportům, abyste se ocitli v krizové situaci, kdy budete muset poskytnout první pomoc.
Jak k ní ale přistoupit, aby první pomoc plynule nepřešla v poslední pomazání?
Není ambicí tohoto článku, aby popisoval jednotlivé metody v poskytování první pomoci, protože tyto znalosti jinak než absolvováním různých kurzů (např. u nás v Centru péče) získat nelze. Zaměříme se spíše na celkovou filozofii moderního pojetí první pomoci, abychom si ujasnili, proč by ji měl každý ovládat.
Cílem první pomoci je hlavně udržení v chodu základních životních funkcí, tedy tepu a dechu, a to nejméně do příjezdu složek integrovaného záchranného systému. Z výše uvedeného vyplývá, že samotné první pomoci vždy předchází oznámení události na jednu z krizových linek. Její operátor Vás mimo jiné umí vést po telefonu a oživí tak dovednosti, které jste se naučili v kurzu první pomoci. (Nevíte, kde přesně jste? Podívejte se na nejbližší sloup veřejného osvětlení. Je na něm štítek s číslem, které stačí operátorovi nahlásit a sanitka Vás bezpečně najde!)
Říkáte si, že jste první pomoc nikdy nepotřebovali, že se Vám krizové situace vyhýbají? Tak to jste měli zatím spíše štěstí a ať Vám vydrží co nejdéle! Nikde ale neplatí lépe ono skautské: Buď připraven! Vždyť třeba autonehody jsou dnes bohužel součástí našeho všedního života nebo – v důsledku životního stylu a stárnutí populace – se stále častěji setkáváme s kolapsy spoluobčanů na ulici. Buďte tedy připraveni pomoci a zachraňte život!
A teď se vůbec nebavíme o sportovcích, turistech nebo vodácích a rodičích malých dětí. Pro tyto skupiny by znalost první pomoci měla být povinností! Že se Vám do tohoto výčtu nehodí rodiče? Nenechte se mýlit! Rodičovství je přece svého druhu také adrenalinový sport, kde o zlomeniny, popáleniny a jiné úrazy není nouze. Prevencí sice můžete rizika snížit, ale zcela zabránit se jim nedá.
