Tato velmi jemná terapie staví na vlastnostech těla samoregenerovat, pokud mu dáme správné spouštěcí impulsy. Její historie sahá až sto let zpátky, kdy lékaři začali zkoumat tzv. „primární respirační mechanismus“. V podstatě lze říci, že dle tohoto principu se veškeré tkáně v našem těle pohybují v určitých vlnách. Tyto vlny mají typický rytmus pro každého z nás. Ten, kdo se zajímá o zkušenosti východních forem medicíny může tyto vlny nazývat energií. Kraniosakrální terapie se dále vyvíjela v ucelený systém praktik, které mají za úkol harmonizovat tok těchto vln a tím ovlivňovat všechny fyziologické děje v těle.
Jinými slovy, pokud je tento proces narušen, například působením stresu, okolním prostředím, nemocemi, těžkým průběhem porodu, atd., tak důsledky pociťuje celé tělo včetně mysli. Na příklad – dítě, které zažije neideální průběh porodu může být dle lékaře na první dojem klinicky v pořádku. Přesto je neklidné, špatně jí, spí, atd. A rodiče se trápí, co je s ním v nepořádku.
Narušení „našeho rytmu“ je vlastně takovým základním spouštěčem potíží všeho druhu. Kraniosakrální terapie je tedy vhodnou péčí bez ohledu na věk či diagnózu. Často se volí, když už se všechny ostatní cesty vyčerpaly, nebo pokud chceme na své tělo působit co možná nejšetrněji.
