Tátův deník - I.díl

Na světe není pro muže krásnějšího posláním, než být tátou. Od první chvíle, co na vás ta malinká očička pohlédnou, víte, že pro ně uděláte cokoliv na světě.

I ti největší drsňáci zjihnou, když je ručička novorozence chytne za prst. Zkrátka takhle začíná veliká celoživotní láska, zábava, ale také odpovědnost.

Narození dítěte je veliký přelom, který Vám obrátí život naruby. Nic už nebude jako dřív a navíc Vám přibyde spousta nových povinností, které je třeba se naučit.

Jen takový nákup plen. Viděli jste je někdy, pánové, v supermarketu v regálu. Kolik značek, druhů a velikostí se vyrábí? To aby si člověk vzal dovolenou na celodenní školení.

A plenkami to teprve začíná. To máte dupačky, bodíčka, lahvičky, dudlíčky, chrastítka a spoustu dalších blbin, které nás, mužské pokolení, vůbec nezajímají.

Pozornost muže si může získat snad jen nákup kočárku či autosedačky. Nebo možná i nad dětskou postýlkou umí srdce správného kutila zaplesat. Tím to ale většinou hasne.

To je ale základní chyba. Role táty je přece úplně někde jinde. Správný táta tu je od toho, aby s ním byla legrace, aby dělal ty pravé tatínkovské blbiny, které mamky dělat (a někdy ani vidět) nechtějí nebo neumějí.

Neznamená to ovšem, že táta se nepodílí na péči o dítě. Jen jí dává další – mužský – rozměr. Role otce v dětském světe není tedy jen zábava, ale také předávání základů racionality. Nebojme se to říci naplno: „Chlapi, držte své ženy při zemi!“

Pojďme se na to ale podívat detailněji a rozeberme si jednotlivá období pěkně popořádku. Ale to zase příště!